Jak vznikli skřítci

Ahoj!

Tak tohle jsem já, Andrej se synem Danielem 🙂

Jak vám už Aháček povídal, budu vám vyprávět, jak to s touhle knihou vlastně bylo.

Je to dlouhý příběh 🙂 Hlavním hrdinou tohoto příběhu je můj syn, kterému jsem tyhle příběhy vyprávěl před spaním. Na jedné z naších dovolených za mnou jednou přišel a zeptal se, jesli ty příběhy nechci sepsat do knihy. No a to byl bod zlomu, kde se z obyčejného vyprávění začalo rýsovat něco víc.

Netušil jsem, jak časově náročné psaní knihy může být! Trvalo to neskutečně dlouho, než jsem první vydání dal dohromady. Je to zřejmě dané mou náturou, kdy potřebuji mít věci perfektní. Snažil jsem se tedy příběh napřed uvést, popsat místo, postavy atd., pak se soustředil na spousty dalších, někdy i zbytečných detailů. Tohle při vyprávění trvá minuty, ale když to dáváte na papír, zabere to daleko víc času, než jsem si myslel. Tak se psaní vleklo…

Zajímavé bylo zjišzění, že od psaní není dobré odbíhat, alespoň ne v době, kdy máte rozepsanou kapitolu. Pak to totiž celé musíte znova přečíst, aby vám neunikl nějaký detail a nenapsali jste jej tam dvakrát, což se mi samozřejmě stalo :-))

Jinými slovy, ideání podmínky k psaní knih jsou klid a žádné odbíhání od příběhu. No a to se lehko řekne, ale hůř dodržuje :-)) S mým pracovním vytížením, únavou, běžnými rodičovskými povinnostmi a samozřejmě povinnostmi manželskými, to nebylo téměř reálné. Psal jsem po večerech, někdy i během dne, ale to jsem pořád odbíhal. Když píšu, potřebuji se do příběhu vžít a zústat v něm. Pokud odbíhám, už to není souvislý příběh, ale spíš takove puzzle. Skládanka, kterou dáváte pracně dohromady.

Celé to trvalo asi rok, než jsem ji dokončil. Pak přišel čas to pustit do světa a začalo pátrání po tom, jak vlastně. V mnohém mi pomohla má žena, která mi jednoho dne poslala odkaz na zajímavý projekt, podporující vydávání elektronických knih jine-knihy.cz. Tak jsem to zkusil. S vydavatelem jsme se dohodli, přesvědčil mě, že elektronická kniha je to nejlepší, co mohu udělat a šel jsem do toho.

Pak přišla na řadu korektura a nějaká zpětná vazba od vydavatele. Mimochodem to je také zábava. Můžete svůj dopsaný svazek číst třeba milionkrát a pak příjde korektura a objeví tolik drobných překlepů, chybějicích čárek či opakujících se slov v jednom souvětí, že si říkáte – byl jsem snad slepej??

Byla to zkrátka psina. Kniha se líbila. Po korekturách přišla dohoda o elektronických formátech a byla na světě. Pravda, ještě tam byla připomínka vydavatelství k příliš náhlému konci. Nakonec jsem jim dal za pravdu a závěr prodloužil, aby to nebylo, jako když říznete příběh v půlce 🙂

Po čase a na základě zpětných vazeb některých přátel jsem zjístil (a nebylo to žádné překvapení), že elektronické knihy pro děti nemají zatím valný význam a že maminky nebo klidně i tatínci raději vezmou do ruky skutečnou knihu s obrázky, než počítač nebo v lepším případě čtečku knih.

Přišlo rozhodnutí, že kniha půjde do tisku…

Byla to opět poněkud delší cesta, protože jsem o vydávání knih věděl jen to, že to nebude taková sranda, jako e-kniha. Oslovil jsem několik vydavatelství, tiskárnu, ale hlavně jsem hledal ilustrátora! To totiž není vůbec jednoduché. Není to jen o tom, namalovat krásné obrázky, ale také o tom, že ty obrázky budou odpovídat konkrétní představě autora, čili mě :-)) Pátral jsem všude. po známých, v práci, na sociálních sítích a ejhle, našel jsem. Napřed to byla studentka na doporučení kamarádky. Malovala krásně, ale spolehnutí žádné. Nikam jsme se neposunuli. Pak jsme objevili syna kamarádky, který opravdu úžasně maluje. Jenže v době, kdy byl můj čas, inklinoval náš kámoš k temným obrázkům. Trošku mi to připomnělo mě v pubertě, kdy jsem žral Depeche Mode 🙂 Zkrátka skřítci nám nešli a nemohli jsme se vůbec sladit.

Po několik takových pokusech zasáhla paní náhoda. Mimochodem, já na náhody neveřím! No a ta „náhoda“ nám přinesla tatínka spolužačky našeho syna, který už ilustroval jednu knihu pro brněnskou hvězdárnu. To byla najednou úplně jiná jízda. Josef Hajný totiž přečetl knihu, během několika dnů namaloval náčrtky, jak by skřítci mohli vypadat a když jsme se sešli ke konzultaci, bylo to jasné. Tohle bylo přesně ONO! A tak slovo dalo slovo a za nějaký ten měsíc, či dva jsem měl všechny obrázky na krásném papíře připravené pro grafika vydavatele.

No a jak to nakonec dopadlo s distribucí? Po oslovení několika distributorů, prodejců i vydavatelů, kteří mi řekli, že jejich tiskový kalendář je momentálně plný na následující 2 roky, jsem uznal, že chci knihu vlastně vydat sám sobě pro radost a že vlastně potřebuji jen tiskárnu. Můj vydavatel e-knihy se ale v mezičase také trochu vyvíjel, a tak se „náhodou“ stalo, že jsme se dohodli a šli do toho opět společně.

Po určitých drobných peripetiích se kniha dostala do tisku a teď si ji tady můžete koupit. Není to skvělé? :-))

Chtěl jsem pokračovat druhým a dalšími díly, ale syn mi mezi tím vyrostl už téměř do puberty, já pořád zápolím s časem a tak budu věřit, že se to jednou podaří. Nápadů na pokračování mám pořád dost, vystačilo by mi to až do důchodu 🙂

CHCI KOUPIT KNIHU